Zveřejnili jsme komentář k novelizaci ŠkolZ účinné od 1. 1. 2026
Zájemcům o činnost školských rad nabízíme přehled změn účinných od začátku roku 2026.
Komentář zpracoval Nikola Křístek podle znění novelizace zveřejněné na stránkých MŠMT ČR.
Změny u Jednotlivých ustanovení jsou zvýrazněny polotučným řezem a navazuje na ně komentář odkazující na širší kontext.
Autor je v závěru doprovází stanovisky, které jsou, vědomně a záměrně, vyhraněné. Překládá je takto jako položky na stůl, abychom nad nimi mohli vést delší dialog.
§ 167
(1) Při základních, středních a vyšších odborných školách se zřizuje školská rada. Školská rada je orgán školy umožňující zákonným zástupcům všech nezletilých žáků, zletilým žákům a studentům nezletilým žákům středních škol s výjimkou žáků nižšího stupně víceletého gymnázia a odpovídající části osmiletého vzdělávacího programu konzervatoře, zletilým žákům a studentům (dále jen „žákovský volič“), pedagogickým pracovníkům školy, zřizovateli a dalším osobám podílet se na správě školy. Pokud je součástí právnické osoby více těchto škol, je možné zřídit jednu jedinou společnou školskou radu.
Na střední školy přichází malá revoluce v míře participace žáků středních škol na jejich správě. Mohou sami volit své zástupce do školské rady. Změna se netýká dětí studujících na „víceletých školách“ v ročnících odpovídajících základní škole. Zhruba řečeno zasahuje školní populaci ve věku 15+.
Tato změna, předpokládám, vzbudí při prvních volbách na každé škole vlnu emocí. Věřím, že posílí zájem o instituci školské rady obecně. To je velké plus. Obavu mám naopak z představy, že řada mladých lidí zažije nepříjemnou zkušenost a že jim to může vzít chuť dál se společensky angažovat. Mnozí přijdou do konzervativního, rigidního nebo komisního nastavení, ve kterém se veliká masa školských rad nachází. Ocitnou se v tlakové komoře osobních vazeb a mechanismů projevu moci ve škole. Nemusí mít zkušenosti a dovednosti na to, aby ustáli konkrétní náročné situace a vůbec celou tuto zkušenost. Domnívám se, že dobrý úmysl není zde podpořen dobrou průpravou. I kdyby vznikl podpůrný program pro mladé členy školských rad (nad jeho podobou už přemýšlíme), jeho plošná implementace je možná v průběhu let, nikoliv týdnů. Bavíme se o cca 1300 školách. Intervence by se měla týkat nejen samotných mladých členů. Aby byla účinná, musí se pracovat také s celou ŠR, kam přicházejí.
Zároveň se zvýšením počtu hlasujících na SŠ klesá váha a počet hlasů jejich zákonných zástupců. K tomu více u dalšího paragrafu.
Další úpravou je zde změna názvosloví - zavedení pojmu „žákovský volič“. Rezonuje to s avizovanou změnou váhy hlasu zákonných zástupců. V našich dalších textech od něj odvozujeme pojem „žákovská kurie“.
Změna přívlatku „jedna“ (školská rada) na „jediná“ nemá větší praktický dopad.
(2) Školskou radu zřizuje zřizovatel, který zároveň stanoví počet jejích členů a vydá její volební řád. Třetinu členů školské rady jmenuje zřizovatel, třetinu volí zákonní zástupci nezletilých žáků a zletilí žáci a studenti žákovští voliči a třetinu volí pedagogičtí pracovníci dané školy. Zákonní zástupci nezletilých žáků mají společně 1 hlas za každého žáka. Členem školské rady nemůže být ředitel školy. Ve školách, které nejsou zřízeny státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí a nejsou zřízeny v právní formě školské právnické osoby, plní úkoly zřizovatele podle věty první a druhé ředitel školy.
Tady leží první známá oběť participativní revoluce – zákonný zástupce žáka, známý také jako „rodič“. Dostal hned dvojitý zásah. Přestalo platit pravidlo hlásané autoritativními komentáři ke školskému zákonu, že volební právo do školské rady je občanským právem jednoho každého rodiče. Novela natvrdo zavádí princip 1 dítě = 1 hlas. Dále (platí už jen pro SŠ) hlasu rodiče ve volbách konkuruje hlas žáků. Na důsledky se podíváme podrobněji.
V parlamentní rozpravě navrhovatelé zdůvodnili zavedení principu „1 žák = 1 hlas“ pouze tím, že výklady jsou různé a je zapotřebí je sjednotit. Argument, proč se rozhodli zrovna pro tuto úpravu, nedodali.
Domnívám se, že nešlo o dobré rozhodnutí. Výhrady mám ve dvou rovinách. První – praktická – znamená „jen“ nějakou práci navíc. Druhá – hodnotová – spočívá v názoru, že změna jde proti společenským trendům i proklamacím ministerstva školství.
Tedy zaprvé: vnikají praktické komplikace při volbách. Je technicky náročnější kontrolovat různý počet hlasů u jednotlivých voličů. Rodič se třemi dětmi ve škole má tři hlasy, rodič jedináčka má jeden. Může se také stát, že za jedno dítě bude volit otec a za další dvě matka – organizátor voleb se asi trochu zapotí při distribuci hlasovacích lístků. Bude se muset také vypořádat se situací, kdy se rozhodnou volit oba zákonní zástupci jednoho žáka - volební řád bude muset nabídnout mechanismus, jak určit, zda a který z hlasů obou způsobilých rodičů je ten platný. Řešení existuje, ale je to prostě pracné a matoucí.
Zadruhé: pozice rodiče jako autonomního člena školní komunity je oslabena. Dříve měl autonomní pozici, vyjadřoval se za sebe, ze své pozice rodiče / zákonného zástupce dítěte. Podle dikce novely zákona ZZ dostává do role správce práv dítěte / žáka. To je v rozporu s trendem zvyšování participace rodičů na dění ve škole, jak jej hlásá například Strategie 2030+ ("Rodiče jsou nedílnou součástí školní komunity a je prospěšné, aby se podíleli na vybraných rozhodovacích procesech … ").
Nyní má navíc možnost volit pouze jeden ZZ daného dítěte - vůle druhého ZZ už ve volbách do ŠR nemá prostor. A navíc - v rozporu s obecnými principy rovných práv - mají konkrétní osoby různou váhu hlasu, resp. počet hlasů (podle počtu dětí, které mají ve škole).
Je tu ještě jeden nový prvek, který plyne z úpravy § 167 (1). Hlasu jednoho každého rodiče na středních školách v žákovské kurii konkurují hlasy studentů 15+. Z pohledu volební matematiky se tak váha hlasu rodiče fakticky snížila.
Tato nová úprava tedy podle mne není šťastná eticky ani prakticky, nicméně je platná. Po vyhodnocení dopadu v praxi zvážíme možnost iniciovat u zákonodárců případnou změnu tohoto ustanovení zákona. Tak, aby všichni zákonní zástupci, kteří všichni mají odpovědnost za účast jejich dítěte ve školním vzdělávání, měli možnost podílet se prostřednictvím ŠR na správě "jejich" školy.
(6) Funkční období členů školské rady je tři roky. Ředitel školy zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup volební řád školské rady, složení školské rady a způsob podávání podnětů, oznámení a stížností školské radě.
V tomto bodě dochází ke konkretizaci povinnosti ředitele zajišťovat podmínky pro práci školské rady (§ 164 e). Zároveň tím zákonodárci zdůrazňují, že ŠR má ve škole fungovat jako prostor pro vyslyšení a případně podporu těch, kteří ve své věci nenašli společnou řeč s vedením školy.
O kultuře školy pak hodně napoví způsob, nakolik pro-klientsky bude toto komunikační rozhraní nastaveno.
f) zástupce pedagogických pracovníků dnem, kdy přestane být v základním pracovněprávním vztahu ke škole, a u zástupce žákovských voličů dnem, kdy se stane pedagogickým pracovníkem školy, nebo je-li jím žák nebo student školy dnem, kdy přestane být žákem nebo studentem školy, nebo je-li jím zákonný zástupce žáka dnem, kdy tento žák přestane být žákem školy.
Tato složitá větná konstrukce obsahuje jedinou novinku. Jde o pravidlo pro situaci, že se člen ŠR dříve zvolený v žákovské kurii nechá ve škole zaměstnat jako ped. pracovník. Okamžikem podpisu pracovní smlouvy mu končí členství v ŠR. Jako takový ani nemůže na tuto funkci znovu kandidovat.
V tom se jeho případ liší od členů žákovské kurie – studentů, kteří studium ukončili, a zákonných zástupců, jejichž dítě studium ukončilo. Tím jim sice zaniká právo volit do ŠR, ale nezaniká právo být volen. Na uvolněné místo škola vypisuje doplňovací volby. Tentýž student či rodič do nich mohou vstoupit jako kandidáti. Pokud mají oni i jejich voliči pocit, že mohou být ŠR i nadále prospěšní, zákon tomu nebrání.
To je důležitá skutečnost pro studenty (a jejich rodiče), kteří kandidují v posledních ročnících školy. Rozšířenou obavou je, že se v ŠR mihnou třeba jen na rok. Při úspěchu v doplňovacích volbách mohou znovu být členy v ŠR brzy poté, co o členství ukončením studia přijdou.
§ 168
(1) Školská rada
g) pojednává inspekční zprávy, protokoly o kontrole a výsledky šetření České školní inspekce,
Jedná se o poměrně radikální rozšíření průzoru školské rady do hodnocení školy ze strany ČŠI. Členové ŠR získávají oprávnění přístupu k informacím, které byly dostupné pouze řediteli a zřizovateli.
ŠR se nově seznamuje výsledky šetření, která ČŠI provedla na základě podnětů, stížností a petic.
Dále se jedná se o výsledky kontroly dodržování právních předpisů vztahujících se k poskytování vzdělávání a školských služeb a kontroly využívání části finančních prostředků ze státního rozpočtu.
To vše nově, již dříve měla ŠR přístup k hodnocení podmínek, průběhu, výsledků vzdělávání ve škole, souladu s právními předpisy a státní vzdělávací normou - RVP. Zde šlo o dokument, který byl veřejně a snadno dostupný. Zato protokoly o kontrole a výsledky šetření byly dosud zasílány výhradně k rukám ředitele a zřizovatele.
Kombinace tohoto ustanovení (přístup ke zprávám o šetření stížností ČŠI) a následujícího (projednávání stížností školskou radu, případně předávání ČŠI) dává logický celek. ŠR se zákonem pevně dostává do postupky řešení problémů či sporů ve škole – může je vyřešit v dialogu s ředitelem, může je (mimo jiné, viz dále písmeno h)) předat k řešení ČŠI. Díky bodu g) má přehled o tom, jak s podnětem ČŠI naložila.
S širším právem však přichází i širší odpovědnost. ŠR je orgánem školy, její členové (mimo ped. pracovníky) ale nejsou jejími zaměstnanci. Z titulu své funkce se dostávají k citlivým osobním údajům. Je v zájmu školy, aby se na členovy ŠR vztahovaly GDPR procesy obdobně jako na její zaměstnance. A je v zájmu voličů, aby si dobře rozmysleli, komu svěřují přístup k informacím, které pro ně samotné mohou být někdy velmi citlivé.
Musím podotknout, že v paragrafu ŠkolZ týkajícím činnosti ČŠI (§ 174) nebyla provedena související úprava. ČŠI nadále nemá povinnost poskytovat protokoly o kontrole a výsledky šetření školské radě. Tento úkon tedy čeká ředitele, který má ŠR zajišťovat podmínky pro její činnost.
V případě povinnosti zřizovatele informovat ČŠI o vyřízení stížnosti a případných opatřeních k nápravě je novela ŠkolZ opět nedůsledná. Zřizovatel nemá povinnost ŠR informovat. Dohoda o společném uzavření kruhu projednávání stížnosti bude mezi ŠR a zřizovatelem asi možná, zákon jim v tom ale nijak nepomůže.
h) projednává podněty, oznámení a stížnosti týkající se zejména vzdělávání a poskytování školských služeb a podává podněty a oznámení řediteli školy, zřizovateli, orgánům vykonávajícím státní správu ve školství a dalším orgánům státní správy
Zákonodárci zde poměrně radikálně posilují roli ŠR v samosprávě školy. ŠR se má cíleně zajímat o kvalitu vzdělávání (a ředitel, byť někdy možná nerad, jí má vytvářet podmínky i pro tuto činnost). V tomto bodě jde spíše o zdůraznění role, kterou ŠR zákon vždy přiznával (kontrola naplňování ŠVP).
Nově se ale mluví o kontrole poskytování „školských služeb“. Ty jsou obecně definovány v § 7 ŠkolZ a do perimetru ŠR se tak dostává např. téma, které patří na řadě škol k nejžhavějším – školní jídelna - nebo také školní družina.
Nově definovaný úkol ŠR navazuje na (novou a již uvedenou) povinnost ředitele zveřejnit na webu školy postup, jak mohou navrhovatelé, oznamovatelé a stěžovatelé ŠR kontaktovat.
j) uděluje předchozí souhlas se jmenováním ředitele školy podle § 166 odst. 10 písm. b),
Ustanovené souvisí s nově zavedenou možností pro zřizovatele, který je ve stavu ředitelské nouze. Platí pro zřizovatele, který zřizuje více škol. Pokud jedna z nich přijde o ředitele, zřizovatel může povolat ředitele jiné své školy. Jmenovat jej ale může teprve když školská rada osiřelé školy vyjádří svůj souhlas.
Může se zdát, že jde o nepravděpodobnou konstelaci událostí. Určitě to nebude běžné. V republikovém měřítku k tomu ale, odhaduji, bude docházet každý rok několikrát. V Restorativní škole podílíme na řešení situací, při kterých ředitel odchází nebo je odejit. Se znalostí řady těchto příběhu mám za to, že nově přiznaná kompetence ŠR schvalovat povolaného ředitele je velmi silný nástroj lokální politiky. Díky popisované nové kompetenci totiž ŠR funguje jako taková malá konkurzní komise. Oproti té klasické, která pouze ředitele navrhuje, má ŠR vůči příchozímu řediteli dokonce právo veta.
Na mnoha školách je ŠR orgán v podstatě servilní vůči řediteli. Pokud se stane, že zřizovatel tohoto ředitele odvolá a škole nabídne jiného „svého“ ředitele, může narazit na nevstřícnou hradbu truchlících pozůstalých.
Je proto v zájmu každého zřizovatele, aby ŠR fungovala jako orgán nezávislý na řediteli. Měl by být neutrální, nikoliv opoziční. Toho se ředitelé často (a často právem) obávají. ŠR má v duchu zákona být vůči řediteli v partnerském postavení. Je to orgán nikoliv zřizovatele, nikoliv rodičů, nikoliv, žáků, nikoliv učitelů … a (především) nikoliv ředitele. Je to orgán školy. V tomto bodě školského zákona tato pozice duní jako úder na buben.
k) uděluje předchozí souhlas s kombinovanou výukou podle § 25a ve škole a
l) odvolává souhlas s kombinovanou výukou podle § 25a ve škole; kombinovaná výuka končí ke dni určenému školskou radou.
Tyto kompetence se týkají SŠ, konzervatoří a VOŠ. Podle novely má ředitel možnost vyhlásit, že část výuky je možné realizovat kombinovanou formou. Z pohledu ŠR jde vlastně o obdobu její kompetence projednávat změny školního vzdělávacího programu. U kombinované výuky má ale pravomoc vyšší – může ji schválit (tedy i neschválit) a také ukončit.
Zavedení kombinované výuky může být organizačně dost náročné. Je nutné jej dobře promyslet a změny plánovat. Pořídit techniku, vyškolit učitele, upravit školní řád, školní vzdělávací program ... Ředitelé, kteří toto vše podstoupí, budou vystaveni značnému riziku, že jim to vše ŠR svým rozhodnutím zarazí. Nebo, pro ředitele v horším případě, zruší až při realizaci.
Aby s rizikem mohl pracovat, může zaujmout čtyři strategie: a) od záměru upustí; b) dá si tu práci školskou radu vtáhnout do odpovědného spolurozhodování; c) odevzdá věc osudu a bude doufat, že k němu bude ŠR vstřícná; d) najde páky, jak rozhodování ŠR ovlivňovat.
Bude zajímavé sledovat, které strategie budou nejčastější. Mám ale za to, že inovační novinku – kombinovanou výuku – může tak vysoká rozhodovací pravomoc ŠR nečekaně silně ovlivnit, resp. zabrzdit.
(2) Ředitel školy je povinen umožnit školské radě přístup k informacím o škole, zejména k dokumentaci školy, a k informacím o rozpočtu a hospodaření právnické osoby. Informace chráněné podle zvláštních právních předpisů17) poskytne ředitel školy školské radě pouze za podmínek stanovených těmito zvláštními právními předpisy. Poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím tím není dotčeno.
Informace o rozpočtu školy měla dostávat ŠR i dříve, protože jej měla projednávat (§ 168 (1) i). Nově dostává informace o hospodaření školy, resp. právnické osoby. Ačkoliv jde prakticky o stejnou organizaci, formulace, že ŠR měla právo řešit rozpočet „právnické osoby“ fungovala pro některé ŠR jako trojský kůň, jak se při jednání s vedením školy dostat i k jiným službám školy, např. ke školní jídelně. Novela v předchozím odstavci rozšířila perimetr ŠR na všechny „školské služby“ a pokud se nějaké službě chceme opravdově věnovat, samozřejmě se vede diskuse nad rozpočtem. Ale nejen nad ním. Rozpočet je „jen“ výhled do budocnosti a ŠR dosud neměla oprávnění sledovat, zda podle něj škola fungovala. Některé asertivní ŠR se k údajům o hospodaření dostávaly oklikou. Využívaly k tomu rozšířený výklad pojmu „základní údaje o hospodaření školy“, což je povinná součást výroční zprávy (kterou ŠR schvaluje). Nyní ale může ŠR jít za ekonomickými a účetními informacemi rovnou a nemusí se spokojit s těmi „základními“.
Domnívám se, že na některých školách nastanou interpretační spory mezi ŠR a ředitelem o tom, jaké informace musí ŠR poskytnout a jaké už ne. Očekávám, že se praxe ustálí po prvním judikátu v této věci. Doufám, že při této diskusi budou její aktéři promýšlet věc v kontextu poslání školské rady.
Hospodaření školy kontroluje hned několik organizací (zřizovatel, finanční úřad, ČŠI). Školská rada by měla ekonomiku školy sledovat zejména v souvislosti s jejím strategickým rozvojem – zda má dostatek prostředků pro plnění svého poslání a záměrů (rozpočet) a zda je skutečně využívá (výsledek hospodaření). Stávající praxe této hladině (strategického) myšlení neodpovídá.
Rozpočty škol jsou obvykle sestavovány podle položek, nikoliv podle cílů (targeted budgeting). Pokud budou ŠR vyžadovat ten druhý přístup rozpočtování, věřím, že mohou napomoci efektivitě výdajů a kvalitě managementu změn. Jestliže však budou nadále koukat na položky v řádech milionů korun členěné podle účetní osnovy, půjde i při nově rozšířené kompetenci (přístup k informacím o hospodaření) vlastně o fasádní úkon.
Kruhem se vracíme k tématu schvalování výroční zprávy. Díky této nové úpravě má ŠR možnost důkladněji a průběžně sledovat hospodaření školy. Na konci školního roku tedy může kvalifikovaně posoudit, co se skrývá pod „základními údaji o hospodaření školy“. Tyto údaje ale obvykle měří výsledek v účetním poločase – ke konci školního roku, tedy k polovině (obvyklého) účetního roku. Nově má ŠR právo žádat podklady a vysvětlení zprávy o hospodaření školy, kterou škola sestavuje ke konci kalendářního roku a kde by mělo být možné porovnat plán (rozpočet) s účetně podloženou realitou.
Osobně jsem velkým zastáncem principů participace a subsidiarity. Problémy se mají řešit nejlépe tam, kde vznikají. Lidé mají mít možnost zapojovat se do rozhodování o věcech, které se jich týkají. Při pohledu na rozsah změn v kompetencích školských rad mě ale trochu jímá závrať.
Zákon nemá být psán tak, jak „je to ideálně & nejvíce správně“. Má pomáhat tomu, aby se nám spolu lépe žilo. Neměl by předbíhat dobu. Když se inovace tlačí právní normou, dělá to někdy neplechu. Účinnost změny v zákoně by měla být upravena tak, aby se na změnu mohli všichni připravit.
Rozšíření okruhu správy školy (stravování, hospodaření apod.) klade nároky na zvyšování znalostí členů školských rad. Rozšíření komunikace (zejm. apel na řešení podnětů a stížností) vyžaduje pružnější reakce a posilování dovedností kolektivního dialogu. Alespoň jeden či dva členové v každé ŠR se potřebují seznámit se základy moderního školského managementu. Všichni ale budou muset věnovat práci v ŠR více času než dosud (pokud sami vnímají ŠR jako něco významného).
Úpravy zákona se týkají i ředitele. Vznikají mu nové povinnosti vůči školské radě. Také vůči školním aktérům, kteří se školskou radou chtějí mít něco do činění. Pokud bude školská rada vyvíjet větší pracovní úsilí, přinese to více práce i řediteli. Podotýkám, že nežijeme v části vesmíru, kde by se ředitelé kousali nudou do zad.
Významné změny týkající se ŠR přicházejí v době, kdy školy budou sepisovat a implementovat nové školní vzdělávací programy a zřizovatelé se budou učit nové postupy ve financování škol, řešit jejich slučování atd. Trochu se obávám, že pozornost bude upřena na uvedená „tvrdá“ témata.
Ve Strategii 2030+ je psáno že „Pro posilování školských rad bude nastavena metodická podpora včetně metodické příručky, která členům školských rad i potenciálním zájemcům poskytne základní informace o tom, jaké jsou možnosti školské rady a jak lze tento nástroj na úrovni škol efektivně využívat.“ Neskromně se domnívám, že portál Školské rady.CZ, který za poslední tři roky zaujal více než osm tisíc unikátních návštěvníků, výrazně přesahuje rozměr „metodické příručky“. Z desítek workshopů a stovek konzultací si zároveň nesu poznání, že „základní informace“ jsou nezbytné, nikoliv dostatečné. Jednotlivé školské rady si potřebují budovat vlastní štábní kulturu, pracovat na přechodu ze skupiny na tým, mít přístup ke konzultacím, facilitaci a dalším formám podpory.
Členové jsou obvykle dobrovolníci, ale aby ŠR měla smysl, musí fungovat s odborností a nasazením ... a odpovídající (reálnou, nikoliv proklamovanou) podporou.
O tom, jak bude běžná populace vnímat instituci školské rady, dle mého názoru bude v následujících „polarizovaných“ letech rozhodovat především jedna věc - způsob, jakým budou řešit a také pomáhat řešit kontliktní situace.
Opakuji, že konflikt nevnímám jako něco nepatřičného. Vzniká všude, kde omezené zdroje (ve škole zejména pracovní čas) narážejí na potřeby lidí (které mají různí lidé různé a ve škole je lidí a potřeb opravdu hodně).
První ze tří hladin konfliktu je ta nejviditelnější. Tady bude školská rada získávat nebo ztrácet svou autoritu navenek. Školská rada dostala od zákonodárců zadání, aby se aktivně podílela na řešení podnětů, návrhů a - těch bude určitě nejvíc - stížností.
To že se školní aktéři mají možnost být slyšeni někým jiným než vedením školy předtím, než věc vypustí do světa (zřizovatel, inspekce, média, státní zástupce atd.), je dobře pro školní mikrokosmos i makrokosmos. Zřizovatel nemá kompetence reálně zasahovat do konkrétních kauz ve škole. Inspekce nemá kapacity kauzy sledovat dlouhodobě a pochopit plně lokální kontex. Média spíše polarizují nežli usmiřují. Většina konfliktů nezapadne do paragrafů trestního zákoníku, přesto mohou mít fatální vliv na kvalitu života těch, kdo je žijí.
Vedle role spolupracovníka ředitele na rozvoji školy má tedy ŠR zároveň roli orgánu, který garantuje férový průběh zpracování různých nároků školní populace ředitelem. Je důležité, aby si školská rada osvojovala restorativní postupy – nepřehlížet, naslouchat, podporovat dialog, budovat shodu a orientovat všechny na jejich společnou budoucnost. Školská rada má možnost nabídnout přístup a postupy, které spojují a hledají řešení (namísto polarizace a prostého hledání viníka). ŠR není to soudce, je to strážce ohně – kultury dialogu, kolem kterého se může školní komunita setkávat.
Tím se dostáváme k druhé hladině konfliktů, které zákonitě vznikají při nastavování vztahu ředitel – školská rada. Ředitel má povinnost vytvářet podmínky pro činnost ŠR, zároveň jej činnost ŠR může dost zatěžovat. ŠR si bude muset s ředitelem sednout a vyjasnit si, co, kdy a jak spolu si budou předávat a co spolu budou vytvářet. Může z toho být pěkná přetahovaná, může z toho být válcování jedné strany druhou. Jde o místo, kde může diskrétně a účinně pomoci školní facilitátor (pro efektivní, důsledný a pořád vstřícný postup) nebo mediátor (když se diskuse začne překlápět do sporu). Touto investicí odpadne řada neshod a jejich napravování v budoucnu.
A do třetice: aby školská rada uspěla na dvou již uvedených šachovnicích, musí si nejprve udělat pořádek doma. Její složení je náhodné, není to záměrně seskládaný tým. Týmem se potřebuje stát, aby mohla plnit své poslání – být spolehlivým partnerem vedení školy i školním aktérům v dialogu o přítomnosti a budoucnosti školy. Členové si proto musí vyjasnit, kterým tématům ze své agendy chtějí dávat prioritu, jak hluboce se jim budou věnovat, kolik času, energie a sociálního kapitálu pro to chtějí nabídnout. Následně se musí dohodnout na pravidlech spolupráce unvitř ŠR a rozdělit si pracovní role. Když se to na začátku udělá vše zbrkle (např. se slepě převezme starý nebo cizí jednací řád), těžko se to nastavuje znovu. I tady může předejít demotivaci, deziluzi či osobnímu napětí, když první jednání podpoří nestranný facilitátor.
Doporučuji proto pro školskou radu, která chce být opravdu funkční a prospěšná, toto pořadí
1. Dohody o prioritách a spolupráci mezi členy školské rady (pomáhá školení a facilitace)
2. Dohody o spolupráci a nastavení komunikačního rozhraní mezi ŠR a ředitelem (pomáhá facilitace a mediace)
3. Nabídka nestranné podpory v oblasti podnětů, oznámení a stížnosti všem školním aktérům (pomáhá znalost restorativních přístupů).
Zároveň s tím doporučuji využívat konzultace pro věcnou část a facilitaci (či školní mediaci) pro podporu konstruktivního jednání. Tyto služby využívá vedení školy i její pracovníci, školská rada je rovněž důležitý orgán školy a má právo mít možnost takovou podporu využít.
V Restorativní škole říkáme, že „Konflikt patří k životu. I k tomu ve škole. Je to šance měnit věci k lepšímu“. Myslím si, že svou šanci dostávají novelou ŠkolZ i školské rady. Netuším, jak dobře ji využijí jako celek. Jsem si ale jistý, že se aktivizují určitě desítky, ale spíše stovky školských rad, které budou mít pro školu, lidi v ní a kolem ní, viditelnou přidanou hodnotu.
Nikola Křístek, 1. 11. 2025