Věci se řeší snadněji, když je jasný postup řešení.
Ten může být popsán v tzv. komunikační postupce, která by měla být součástí školního řádu nebo by měla být zveřejněna na webu školy a vysvětlena všem školním aktérům.
Aby se věci řešily efektivně, využívá se princip subsidiarity (problém se řeší co nejblíže místu, kde vzniká).
Školy však často zatěžuje komunikace, která přeskakuje stupně řešení. Jakmile se problém dostane mimo školu, jeho řešení obvykle stojí více energie, než kdyby se na škole vyřešil ... a často vznikají jizvy ve vztazích mezi lidmi, kteří se ve škole ještě dlouhou dobu potkávají.
Postupka pro řešení problémů žáků & rodičů může být následující
(škola nemusí ve své postupce zahrnovat "červené" instituce, to již je věcí stěžovatele, jsou zde uvedeny pro celkovou představu) :
=> Učitel / jiný pracovník školy
=> Třídní učitel / specializovaný pracovník školy (např. školní preventista)
=> Ředitel
=> Školská rada
=> Školní mediátor (zapojení externí podpory, ještě stále v režii školy)
=> Česká školní inspekce
=> Veřejný ochránce
=> Soud
Oslovování zřizovatele je forma tlaku, která může přinést efekt, ale poukazuje na nedůvěru vůči institucím školy či státu.
Zapojení redakcí regionálních nebo celostátních médií či zveřejňování informací na sociálních sítích rovněž vytváří tlak, který může někdy věc posunout, snadno ale také výrazně zhoršit klima ve škole a věc samotnou tím zkomplikovat.
Pro školskou radu je důležité, aby byla součástí komunikační postupky a aby dokázala pomoci řešit problémy ještě předtím, než opustí území školy.