Základním výstupem práce školské rady je "usnesení". K tomu dojde školská rada pomocí svého jednání. Do něj jsou zapojováni všichni členové, navenek ale musí ŠR působit jako jeden celek.
Členové ale mohou mít odlišná stanoviska. Proto je důležité mít v jednacím řádu dobře definovaný postup, kterým se dochází ke společnému závěru. Jde zejména o dvě disciplíny:
diskuse - argumentace stanovisek a společné hledání rozumného nebo pravdivého závěru
hlasování - způsob, jakým se stanoviska a návrhy změní ve společné usnesení.
Opakem kolegiálního principu je princip monokratický. Ten ve škole představuje ředitel. Jakkoliv je povinován některé věci projednávat např. s pedagogickou radou, konečné rozhodnutí je na něm.
Jsou ale oblasti správy nebo vedení školy, kde se monokratický a kolegiální principy potkávají v dialogu. Příkladem budiž školní řád, který ředitel sestavuje, ale školská rada schvaluje. Jiným případem je školní vzdělávací program, u kterého nese plnou odpovědnost ředitel, ale školská rada dává své připomínky k jeho úpravám.
Zákon pamatuje i na případ, kdy ŠR jako kolegiální orgán není schopná dojít k závěru, vydat potřebné usnesení. To by mohlo vést k paralýze běhu školy. Příkladem opět budiž školní řád. V takovém případě vstupuje do procesu zřizovatel, který svým rozhodnutím nahradí usnesení školské rady.
Pokud Vás zajímá pozadí kolegiální orgánů, můžete si přečíst sborník z konference Kolegiální orgány ve veřejné správě (Kancelář veřejného ochránce práv, 2013)