Volební právo

Volby do ŠR probíhají v kurii žáků & zákonných zástupců, dále v kurii pedagogických pracovníků (zřizovatelé své zástupce jmenují).

Rozlišujeme 

• Aktivní volební právo - právo volit svého zástupce,

• Pasivní volební právo - právo být volen, tedy ucházet se o pozici školního radního.

Obě volební kurie mají upraveno pasivní a aktivní volební právo ve Školském zákoně. 

Žáci a zákonní zástupci

Aktivní volební právo mají všichni zletilí žáci (tedy ve věku nad 18 let) a zákonní zástupci nezletilých žáků.

Pasivní volební právo je velmi široké - kromě zletilých žáků a zákonných zástupců v této kurii mohou kandidovat a být zvoleni i lidé, kteří nejsou ani žáky ani zákonnými zástupci. Nesmí však jít o pedagogické pracovníky školy ani ředitele.

Kontroverzním tématem je aktivní volební právo zákonných zástupců (právo volit). Existují dva přístupy k výkladu zákona. 

První je popsán v právních komentářích školského zákona a tvrdí, že jde o právo jednoho každého zákonného zástupce. Jedno dítě jich může mít více než jiné, to však z pohledu školské rady není důležité. Školská rada je platformou pro žáky i pro zákonné zástupce, aktivní volební právo je osobním právem zákonných zástupců a volební řád nesmí diskriminovat žádného z nich. 

Druhý přístup zastávají ve svých stanoviscích někteří úředníci MŠMT. Ti vycházejí z pozice, že školská rada je platformou pro hájení práv dítěte a že by měl být na jedno dítě přiznán jeden hlas. V důsledku platí, že pokud má samotný rodič pět dětí, měl by mít pět hlasů. Je vhodné podotknout, že názor úředníků MŠMT nemá formální moc, jde nezávaznou argumentační inspiraci pro zřizovatele či ředitele. Navíc je volební řád odpovědností zřizovatele, který se v této své činnosti MŠMT nijak nezodpovídá.
U tohoto pojetí může vzniknout nepříjemný zádrhel. Může se např. stát, že otec dítěte bude mít jinou volební preferenci než matka, přičemž oba jsou zákonnými zástupci. Pokud se škola dozví, že mezi zákonnými zástupci je nesoulad, neměla by dále konat, dokud soud nerozhodne, čí hlas by měl platit. To může celý proces voleb zkomplikovat. Při svém rozhodování by měl zřizovatel zvážit i tento aspekt.

Protože není k dispozici vodítko v podobě soudního rozhodnutí, které by se této věci věnovalo, je na posouzení zřizovatele, kterou z obou možností uplatní ve volebním řádu. Jde vpodstatě o formulaci postoje zřizovatele k otázce, kdo je podle něj členem školní komunity. Zda jsou to 

• b) ped. pracovníci a děti, nebo 

• a) ped. pracovníci, děti a jejich rodiče / zákonní zástupci.

Je také možné narazit na kombinované uspořádání, tedy že aktivní volební právo má jen jeden zákonný zástupce, který má jeden hlas i v případě, že má ve škole více dětí. Uplatní se tak hned dvojí omezení volebního práva.Takový postup však už žádnou oporu v zákoně ani v jeho argumentovaných výkladech nemá.

Pedagogičtí pracovníci

Aktivní volební právo mají všichni pedagogičtí pracovníci, tedy nejen učitelé, ale také např. školní psycholog, asistent pedagoga apod. Vztahuje se dokonce i na ředitele, který je mimo jiné rovněž pedagogickým pracovníkem školy.

Pokud má škola více činností, např. vedle základní či střední školy má i mateřskou školu, oprávněnými voliči jsou jen učitelé toho typu školy, ke které je zřízena školská rada.  

Naopak pasivní volební právo je není zúžené, zvoleni mohou být všichni lidé, kterým dají ped. pracovníci svůj hlas a záreň které nevylučuje některá jiná podmínka (nejde o ředitele, nejde o člověka již dříve jmenovaného zřizovatelem či zvoleného v kurii žáků / zákonných zástupců).